Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Ušní šelest je jiný název pro tinnitus. Viz také ucho.

Šelest je obecně nějaký abnormální zvuk v těle. Někteří autoři jej definují jako zvuk, který vzniká prouděním vzduchu nebo krve skrze zúžené místo, ale například ušní šelest tuto definici nesplňuje. Viz také srdeční šelesty, třecí pleurální šelest.

Srdeční šelesty jsou abnormální srdeční ozvy vznikající ve chvílích, kdy část krve proudí přes srdeční chlopeň (která by za normálních okolností měla být pevně uzavřena) a vytvářejí přitom natolik hlasitý zvuk, že je slyšitelný fonendoskopem či stetoskopem. Existuje mnoho různých typů srdeční šelestů; jejich správné rozlišení je důležité při diagnostice různých onemocnění srdce a chlopenních vad. Viz také šelest.

Třecí pleurální šelest je abnormální zvuk, který je slyšitelný pomocí stetoskopu (během dýchání) v případě, kdy parietální pleura a viscerální pleura po sobě nekloužou tak hladce, jak by za normálních okolností měly. Třecí pleurální šelest vzniká pohybem zanícených a zdrsněných částí pohrudnice vzájemně proti sobě. Lékaři tento zvuk někdy popisují jako „skřípavý“, „vrzavý“ nebo podobný „zvuku vydávanému při chůzi po čerstvém sněhu“.

Ušní, nosní a krční lékařství je jiný název pro otorinolaryngologii. Viz také ucho, nos, lékařství.

Ušní maz (lat. cerumen) je měkký, hnědožlutý, voskovitý výměšek (sekret) žláz, které se nacházejí v zevním zvukovodu. Skládá se jednak z odloupaných šupinek pokožky, jednak z nažloutlého sekretu, který je produkován mazovými žlázami a vlasovými folikuly. Ušní maz slouží: jako ochranná vrstvička pro citlivou kůži zevního zvukovodu, k „samočištění“ ucha: obalí totiž nečistoty a prachové částice, které do zevního zvukovodu proniknou, a takto „namazané“ nečistoty jsou pak pomocí chloupků postupně přesunovány směrem k ušnímu boltci, odkud nakonec vypadnou z ucha ven. Zvýšená tvorba ušního mazu nebo nesprávné čištění uší (např. vatovými tyčinkami) může vést k vytvoření mazové zátky, která zevní zvukovod nejen ucpe, ale může také způsobit bolestivý pocit tlaku na ušní bubínek nebo i dočasnou nedoslýchavost. Mazovou zátku by vždy měl odstraňovat lékař – specialista na otorinolaryngologii (ORL); pokusy o vyčištění ušního mazu svépomocí totiž obvykle situaci ještě zhorší, neboť ušní maz je při nich zatlačen ještě více dovnitř zevního zvukovodu. Odvozené přídavné jméno je ceruminální, popř. ceruminózní. Viz také ucho, zevní ucho.

Ušní bubínek nebo jen zkráceně bubínek (lat. membrana tympani) je tenká vazivová membrána, která odděluje zevní ucho od středního ucha. Když se k bubínku dostanou zvukové vlny, způsobí jeho rozkmitání. Vibrace se pak přenášejí na sluchové kůstky ve středním uchu, a ty pak přenášejí vibrační signály do vnitřního ucha. Bubínek je na vnější straně pokryt kůží, na vnitřním povrchu sliznicí. Obrázek: Umístění středního ucha (levá horní část obrázku) a jeho struktura (hlavní část obrázku). (Zdroj: Blausen.com staff (2014). Medical gallery of Blausen Medical 2014. WikiJournal of Medicine 1 (2). DOI:10.15347/wjm/2014.010. ISSN 2002-4436. - Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=29025010) Viz také ucho, zevní ucho, střední ucho.

Ušní boltec (lat. auricula) je viditelná část ucha, která „vyčnívá“ mimo hlavu. Terminologická poznámka: V každodenním životě ušním boltcům zjednodušeně říkáme „uši“. V souvislosti s lékařstvím je však ucho výrazně složitější struktura: ušní boltec je pouze součástí zevního ucha. Obrázek: Ušní boltec. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také ucho, zevní ucho.